Moje kočka

Minnie je teď moje kočka. Je divoká a chvíli jí trvalo, než mi uvěřila. Je velmi chytrá a vyrovnává se s počasím a lidmi tak, že najde útočiště v křoví a na dvorcích. Ráda se mazlí a krmí pamlsky. Na druhou stranu se nemusím bát po ní uklízet, protože se vyhýbá popelnicím. Také se nemusím starat o to, kde je, je někde v sousedství a ví, kam jít pro jídlo a pamlsky. což je můj dům. Dalo by se říci, že mám domácího mazlíčka, i když ten z velké části žije venku.

Stálo mě to hodně času a trpělivosti. Zpočátku divoké kočky lidem nevěří, ale mají tendenci utíkat před lidmi, Minnie neutekla. Přiběhla ke mně, když jsem vyšel z domu s čerstvě otevřeným žrádlem pro kočky a položil jsem ho na dosah. Než se vrátím do domu, tiše jí namluvím. Týdny se změnily v měsíce, než jsem ji mohl konečně pohladit a podrbat na uších. Dnes je tak přátelská, že mě potká za rohem a následuje mě domů pro jídlo a pamlsky.

Získejte divokou kočku, aby vám důvěřovala tím, že nechá jídlo a pamlsky. Pak odejděte. Nikdy na divokou kočku nekřičte nebo agresivně. Dejte mu čas, aby si na vás a váš hlas zvykl, což pravděpodobně bude. Na druhou stranu nespěchejte. a vězte, že kočka vám nikdy nemusí věřit. jednou se pokusil spřátelit s jinou divokou kočkou jménem Leelee. Krmil jsem ji několik let, ale nikdy jsem ji nedokázal pohladit. Pak jednoho horkého vlhkého dne Leelee prostě zmizela. Ale alespoň nikdy nehladověla a neměla nedostatek vody a pozornosti.

Můžete očekávat, že vám divoká kočka nakonec bude věřit, ale nikdy to neočekávejte. Divoké kočky jsou takové, i když mají potenciál stát se domácími mazlíčky na částečný úvazek. Když měla Minnie koťátka, koupila mi je na dvůr a kojila je u mých zadních vrátek, podařilo se mi adoptovat jedno z koťat, které jsem pojmenovala Rosce. Roscoe je nyní zdravý vykastrovaný kocourek v bytě. Kdybych ho nevzal dovnitř, mohl by se z něj stát divoký a nepřežil, ale jeho matka Minnie přežila a je mým dlouhodobým mazlíčkem. Samozřejmě je kastrovaná.